30. listopadu 2016

Vypravěčka je bránou do historie minulého století


Mám ráda historické romány. Příběhy, které se ohlížejí do minulosti a na okamžiky, které jsou sice bolestné, smutné, ale rozhodně by se na ně nemělo zapomínat. Přesně taková je i Vypravěčka od Jodi Picoultové.

Mé první setkání s autorkou. Kniha je byla velmi vychvalována a tak jsem se na ní moc těšila, i když jsem se trošičku bála, abych nebyla zklamaná. Ovšem mé očekávání byla naplněna.
Nádherný, dech beroucí příběh, u něhož mi v hlavě běhalo tolik myšlenek a pocitů...

Máme tu hned několik postav, ale pojďme si představit ty nejdůležitější, které provází celý děj a z jejichž pohledů to máme vyprávěno.
Jako první se setkáváme s mladičkou a sympatickou Sage, která je zaměstnána jako pekařka. Tento způsob života jí plně vyhovuje. Pracuje především v noci a když má čas, zajde si na anonymní setkání s lidmi, kteří si procházejí těžkým obdobím svého dosavadního života. Právě tam se setkává s na první pohled sympatickým a milým starším pánem, který se jmenuje Josef. Právě z i jeho pohledu máme příběh servírován.


Josef je devadesátiletý stařec, kterému společnost dělá jen jeho pejsek. Je opuštěný a se svým životem nespokojený. Vlastní minulost, kterou by on sám nejraději vymazal ze svých vzpomínek jej pomalu, ale jistě dohání a tak se s naší hlavní hrdinkou seznamuje a vzápětí žádá o laskavost. Aby mu pomohla spáchat sebevraždu! To, ale Sage netuší, z jakého důvodu se takto Josef chová a co skrývá...
A poslední hlavní hrdinkou je babička Sage, Minka.
Osoba, která si prošla peklem na Zemi. Židovka, která ztratila ve svém životě mnoho i své nejbližší. Přežila koncentrační tábor v Osvětimi a navíc má dodnes šrámy nejen na zevnějšku, ale hlavně na své duši...

Nevím, kterou postavu jsem si nejvíce oblíbila. Všichni měli něco do sebe. I když Josef mi tedy moc nesedl...
U každého z nich byla stinná i světlá stránka, ale musím uznat, že nejvíce mi k srdci přirostla Sage. V životě v pekárně to nemá vůbec jednoduché, zemřela jí maminka a ještě se o svém novém příteli Josefovi dozvídá zajímavé až děsivé věci z jeho minulosti. V jejím případě bych asi jednala stejně, ale to už si přečtěte sami.


"Každý máme ve svém nitru nějakou příšeru, každý máme ve svém nitru i někoho svatého. Otázkou je, kterého z nich živíme víc a který toho druhého přemůže."
- Josef, str. 132

Kniha je velmi čtivá a i přesto, že má přes 500 stran, nemějte z toho strach. Autorka příběh podala tak čtivým dojmem, že jde četba jako po másle. Střídání postav se mi moc líbilo. Mám ráda, když je příběh podáván hned z několika pohledů a navíc, když je tam i minulost.

Rozhodně má kniha mé velké doporučení. Jsem si jistá, že všichni milovníci historie, románů a třeba i Jodi Picoultové budou z tohoto díla nadšeni. Nádherný dárek pod vánoční stromeček!
Už nyní se moc těším, až se začtu do dalších děl této autorky. Příjemně mě překvapila!

Nemohu jinak než dát plný počet!

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji knihkupectví Dobré knihy.cz
https://www.dobre-knihy.cz/


Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.