Recenze: Jsou světla, která nevidíme

Jsou světla, která nevidíme

Anthony Doerr

Krásné pondělí!

Dnes ráno jsem dočetla tuto dech beroucí knihu, u které se zkrátka musím podělit o své dojmy!
Jak je kniha všemi vychvalovaná, tak musím uznat, že i mě učarovala a zapsala se mi do srdce :-)

• Autor: Anthony Doerr
• Originální název: All The Light We Cannot See
• Žánr: Romány, Literatura světová
• Počet stran: 536
• Vazba: Pevná
• Rok vydání originálu: 2014
• Rok vydání v ČR: 2015
• Nakladatelství: Moba

Anotace:

Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky

O autorovi:

Anthony Doerr je americký spisovatel a držitel Pulitzerovy ceny za román „Jsou světla, která nevidíme“, česky vydaný roku 2015. Roku 2016 v češtině vyšla také jeho sbírka povídek „Zeď vzpomínek“ a připravuje se vydání „Sběratele mušlí“.

Anthony Doerr se narodil v Novelty ve státě Ohio. Následně vystudoval nedalekou University School a později, roku 1995, odpromoval v oboru historie na Bowdoin College v Brunswicku, Maine.

Jeho prvotinou byla sbírka novel s názvem „The Shell Collector“ (2002). Mnoho příběhů z knihy se odehrává v Africe a na Novém Zélandu, kde dříve pracoval a žil. Jeho další sbírku povídek představuje „Zeď vzpomínek“, anglicky „Memory Wall“, z roku 2010. Dále také napsal román „About Grace“ (2004) a memoáry „Four Seasons in Rome“ vydané v roce 2007.

Doerrův druhý román „Jsou světla, která nevidíme“ (angl. All the Light We Cannot See, 2014), je dějem zasazen do Francie okupované za 2. světové války. Kniha sklidila velmi dobré kritiky i velký ohlas mezi čtenáři. Dostala se do finále prestižního udílení cen National Book Award for Fiction v USA, vyšvihla do žebříčku bestsellerů The New York Times a vyhrála Pulitzerovu cenu za rok 2015.

Autorův druhý česky vydaný román s názvem „Zeď vzpomínek“ byl čtenáři i kritiky též přijat velmi vřele. Titulní novela knihy získala ocenění National Magazine Award v kategorii krásné literatury, druhá povídka byla označena za „mistrovské dílo vynikajícího pozorovatele a ukázku intuitivního smyslu pro poetiku“, čtvrtá povídka dostala Cenu O. Henryho a za pátou povídku autor obdržel cenu The Pushcart za rok 2011.

V současnosti Doerr kromě jiného píše sloupek pro deník The Boston Globe a přispívá do The Morning News, on-line magazínu ve Spojených státech.

Můj názor na knihu:

„Otevřete oči a dívejte se jimi, než se zavřou navždy."

Od knihy jsem měla velká očekávání. Ohlasy byly víceméně kladné a já se těšila, že si prožiji zkrátka příběh, který se mi bude líbit stejně. Mýlila jsem se! Líbilo se mi to mnohem víc a kniha předčila má očekávání.

Miluji období druhé světové války a tak mi přišel námět skvělý, když nám pan autor zamíchá s osudy francouzské dívky a německého chlapce. A jaké postavy v příběhu vlastně figurují?


Nejprve se setkáváme s milou, krásnou, ale osudem zkoušenou Marií Laurií, která žije se svým tatínkem a ke vší smůle je slepá. Miluje procházky, objevování nových věcí a je velice zvídavá. Její tatínek jí miluje celým svým srdcem, ale poté přijde válka a oni jsou nuceni svůj domov opustit a vydat se na nebezpečnou cestu...
- Marii jsem moc fandila a zamilovala si ji. Kdo by ne, že? Byla tak milá, mladá a nezkušená... Jen žila v nelehké době, kdy se každý bál nadcházejícího dne a o svůj drahocenný život.




Poté nás pan autor seznamuje s další hlavní postavou a to s německým chlapcem Wernerem, který miluje vědu, techniku a objevování nových věcí. Jenže nastala válka a mladý chlapec musí uposlechnout nařízení druhých a pustit se do boje. Jelikož je velice talentovaný, dostane se až na elitní vojenskou akademii a stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit.
- Werner mi byl kupodivu sympatický. I když byl na druhé straně války, dokázal prokázat veškerou odvahu pro lásku a naději.






Kapitoly jako takové byly až úsměvně krátké, takže se kniha četla jako po másle :-)

Střídaly se nám pohledy, jednou to bylo psáno z pohledu francouzské dívky, jindy zas ze strany německého chlapce. Kniha je psána v er-formě, což mi nevadilo, ale raději upřednostňuji ich-formu :-)

I když se kniha zdá být obsáhlá (má 536 stran), čtení ubíhalo tak rychle, že jsem po třech dnech hlásila dočteno!

Toto dílo si zamilují milovníci historie i obyčejných románů! Nechybí zde humor, láska, napětí ani emoce. Konec mi rozhodně vyrazil dech!  A vehnal slzy do očí! Rozerval mé srdce na kusy a já se ještě dlouho vzpamatovávala a myslím si, že to nebylo naposledy, co jsem si toto dílo přečetla. Ještě tu na mě čeká autorův další počin a to: "Zeď vzpomínek," na kterou se už nyní celá třesu a nemohu se dočkat, až se k ní dostanu :-) nyní se pouštím do knihy "Šest let" od Harlana Cobena a doufám, že bude stejně skvělá, jako "Cizinec" :-)

Na závěr dodávám, že Pulitzerovu cenu má zcela zaslouženě a moc se těším, až nakladatelství MOBA vydá jeho další knihu, kterou bude "Sběratel mušlí" :-)

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji eshopu Dobré knihy.cz

Knihu je možno zakoupit ZDE



Dávám plný počet hvězdiček!

A jaký je váš názor na tuto knihu?

Četli jste/nečetli/chystáte se číst? :-)

Budu se moc těšit na vaše dojmy a názory :-)

Mějte se krásně a užívejte týdne s krásnou knihou po ruce :-)

Lucka